Historie Jehnědna

V létech 1284 – 1286, tedy před více jak 700 lety, byl v Čechách velmi vzácný rod ERB dvojího lekna – purkrabí pražský a jeho příbuzenstvo vlastnili i naši ves Jehnědno. Ale pro různé půtky, za nichž se pustošilo biskupství, přešla tato ves Jehnědno v majetek krále. V létech 1341 postoupil ves král český Jan Lucemburský – Petru z Rožmberka společně s Bechyní, ten mu zapůjčil peníze a proto 3. října 1341 ves zastavil.

V roce 1402 ji zapsal král Václav IV. Zděborovi z Vranova za 100 kop grošů. V roce 1406 tu měl též vladyčí statek Jan Lysí z Jehnědla. V 15. století patřila ves k Bechyni a dvůr ke Křešťovicím. Pak poplužní dvůr a jiné svěřil své choti Dorotě, která se jmenuje spolupatronkou kostela v Křtěnově na bývalém panství Vltavotýnském. V roce 1429 se připomíná Petr z Gehniedla, který měl ve znak u – pokosem úzký pruh v prostřed štítu 2× zlomený, jako „Z“. V roce 1437 zde seděli Manové Zvíkovští, kteří podléhali tehdejšímu majiteli Zvíkova Oldřichu z Rožmberka.

Dvůr, který tvořily nynější čp. 8, 9, 16 a 19, zakoupili Jan Mikulovec a Štěpán z Velice, později ho prodávají Tomkovi z Údřevy a Jehnědla, který jej zase roku 1451 prodává Ondřeji z Kašiny Hory. Roku 1460 se připomíná Matyáš Škorně z Jehnědla ve při s královnou Anežkou. Při dělení panství Bechyňského získal ves Jan Radkovec z Mirovic, též na Chřešťovicích řečený, k jehož prosbám král Vladislav r. 1471 svolil, aby dvůr lovcovský v Křešťovicích v dědictví spupné uveden byl a aby Jan tuto službu „manskou“ na dvůr kmecí v Jehnědně převésti mohl. Jan také držel v zástavě Neznašov a několik dvorů v Paměticích. Tyto roku 1480 prodal Velek z Vltavotýna, co poručník sirotků po Janovi z Jehnědla pozůstalých Václavovi Chmutovcovi z Úbřehu dvůr v Jehnědle. Jeho syn Jan držel roku 1479 – 1500 Křešťovice a Jehnědlo a také měl roku 1493 Dobev.

Jeho syn Petr 1509 – 1515 na Křeštovicích, jiný Hynek 1546 – 1562 tudíž třetí Oldřich až do roku 1550 též na Křešťovicích, (zdá se vám někde, že se majitelé sdělují dva, to bylo Jehnědlo Hořejší a Dolejší a domy). Roku 1529 vyměnil Oldřich, syn Jana Radkovce, některé vsi a obdržel ves celou Křešťovice, díl Jehnědlo Hořejšího, mlynáře a dva rybáky pod Sv. Janem.

Roku 1558 zemřel Oldřich, zanechal dcery Johanku a Annu, které dostaly každá polovinu vsi Jehnědla Hořejšího. Jehnědlo Dolní (Č. p. 1, 30, 21 a 23) je v té době zapsáno k Bechyni. Roku 1560 Hendrych starší ze švamberka a na Zvíkově prodal ves Jehnědlo, které se při dělení panství švamberských s Bechyní dostala Antonínu Lorkovi v Netky, který koupil celou ves Jehnědno a dvůr kmecí s poplužním a s mlýnem, kromě mana neboli svobodníka.

Pak prodala Johanka polovici Janu staršímu z Kalenic za 500 grošů, po z ději Anna se provdala za Bohuslava z Kalenic dotčeného Jana. Roku 1572 – 2. června se uvádí co jediná majitelka vsi, při níž se již 2 mlýny nacházely.

Manství koupil od Kryštofa ze Švamberka rytíř Lorecký, jež se psal na Jehnědle. Zemřel r. 1591 a pochován jest v kostele Nejsvětější Trojice v Písku pod chorem. R. 1595 jsou na Jehnědle zapsáni Jan a Volfrám bratři Lorkové. R. 1615 Jan Lorka z Netky a na Jehnědíně, pak byl statek Jehnědlo majetkem Adama Lorka z Netky. V té době žili v Jehnědle ještě: Vít Adamec, Pavel Jirák, Machovský, Václavský, Tomáš Koželuh, Foltýn, Duška, Kašparovská a Luškovská (Berní Role). Roku 1629 se připomíná paní Kateřina Lorková z Kestřan a na Jehnědle.

V bitvě na Bílé Hoře r. 1620 bylo plno vesnic zpustošeno a zanikla i obec „Palčice“ na jihozápad asi 1 km v lesích Píseckých, byla dle zpráv zničena požárem. R. 1662 byl majitelem Jan Kořenský z Terešova na Radomilicích. Tento spojil svůj statek Radomilice se zbožím Křešťovským a přikoupil r. 1662 dvůr v Jehnědle. To vše držel s manželkou Zuzanou Čábelickou ze Soutic. Od té doby Je historie Jehnědla spojena s historií Křešťovic.

Posledním pořízením (+1669) odkázal statky Radomilice, Kvaskovice a Křešťovice svému strýci Václavu Lukáši Kořenskému z Terešova. Nový tento držitel byl ženat s Kateřinou Vilímkovou ze Rzazého, již bylo dáno zemským soudem poručnictví nad manželem nerozumným a tím práva uvázati se ve všechny statky jeho k dobrému, a jejich obou dětí, což se r. 1669 v červnu stalo. Na statku však nebylo snadno hospodařit pro velké odkazy, které byl Jan rozličným osobám učinil a které ze statku platiti nebylo možné, poněvadž tento mnoho nevynášel. Za tou příčinou vznesla Kateřina žádost k soudu zemskému, aby statek raději prodán byl a dluhy zaplaceny.

Z nařízení soudu zemského, jistí komisaři k tomu určení, prodali Chřešťovice 25. října 1679, a radou strýce Václava Kořenského, obci Nového Města Pražského. Novoměští si koupili statek ten z peněz, jež jim daroval Ferdinand III. Daroval Praze 300 000 zlatých odměnou za hrdinskou obranu města proti vojsku švédskému r. 1648 a k tomu také statek údražský. 18. listopadu 1695 prodali statek Křešťovice s přikoupeným statkem Údraží, Hořejší a Dolejší Jehnědlo za 76 000 zlatých Zikmundovi Ludvíkovi, hraběti s Tranttmansdorfu, držiteli panství Protivínského. Po smrti prodali dědicové .jeho, zejména vdova po něm pozůstalá Cornelie, rozená Harantová z Polžic, pak dítky jejich: Adam, Kryštof, Josef, Anton a nezletilý ještě hrabě z Tranttmansdorfu, knížeti Adamovi Františku ze Schwarzemberku za 404 000 zlatých rýnských smlouvou d.d. 20.5. 1711.

Když r. 1711 Adam František ze Schwarzemberka koupil statek Křešťovický, patřily k němu následující vesnice: Křešťovice s bývalou tvrzí, Kluky, Březí, Jehnědlo, Údraž, Slavětice, pak poplužní dvory Křešťovický, údražský, Jehnědenský, Březský, Slavětický, Nový dvůr, tyto roku 1712 – 1718 zrušeny a na pozemcích těch osídleny pak novými poddanými.

Z r. 1764 zachoval se nám seznam všech statků v Práchensku a jejich majitelů: Křešťovice – kníže ze Schwarzemberka, rovněž i Orlík a Zvíkov. R. 1764 – 1840 drželi knížata ze Schwarzemberka Vimperk, Protivín, Radomilice, Křešťovice, Netolice, Volary, Orlík a Zvíkov. Pod Křešťovice patřilo i Jehnědlo. Do roku 1840 za knížat ze Schwarzemberka, kdy ke dvoru Křešťovice patřily obce Jehnědlo, Kluky, Březí a Dobešice se chodilo na robotu, odcházeli řemeslníci až ke Zvíkovu, který byl jejich hradem. Lidé mnohdy nebývali týden doma, pro vzdálená pracoviště robotou povinnovaná. Později byla úleva, nemuselo se pracovat všechny dny v týdnu. Knížecí pronajímali něco polí, kde si mohli hospodařit ve volném čase po svém. Tehdy se úhořilo, byly velké celky pastvin kolem obcí, kde si mohli vypásat dobytek, pásávala se i prasata (svině), které pásal obecní slouha.

Pastviště u Jehnědla bývala ve Strouze až do Březičí, pak v Hájku a na Bílé skále a na různých místech kde nehospodařila šlechta nebo hospodáři zde usedlí.

Z této doby se podařilo zachovat sborník chalup podle čísel z roku 1835:

č. 1 Josef Kukrál, č. 2 Josef Kuřátko, č. 3 Tomáš Turek, č. 4 Matěj Kurfiřt, č. 5 Franz Kubíček, č. 6 Jan Sicht (Honzík), č. 7 Franz Smrž, č. 8 Franz Slavata, č. 9 Martin Řeřábek, č. 10 Franz Kotrč, č. 11 Zemánek, č. 12 Marek Josef, č. 13 Tomáš Šafránek pak šašek, č. 14 Franz Vavrný, č. 16 Josef Kuchař (Hrdlička), č. 17 Josef Valvoda, č. 18 obecní dům, č. 19 Franz Ryba, č. 20 kovář a kovárna, č. 21 Franz Košťál (také Vitoušek), č. 22 Fatka (Pašera), č. 23 Josef Král, č. 25 Vojáček (Václav Lejčar), č. 26 Holoubek (také Krejčů – šašek), č. 27 Josef Řežábek, č. 28 arcibiskupská hajnice, č. 29 Kulouda (šašek), č. 30 Josef Malkus (Blážík) Volf, č. 31 Martin Hůla (Mařík, Humpál), č. 32 Kopřiva (Zvoník), č. 33 Matěj Smrž (Švadleňák ~ Kozák), č. 34 Kubíček (Karlíček), č. 35 Ryba (Vavrný, Vachta), více čísel asi nebylo.

Až po roce 1848, kdy byla zrušena robota, bylo ode dvorů pronajímáno něco polí do krátkodobých pachtů a pak do dlouhodobých pachtů. Lidé dále pracovali na knížecích polích, v lesích, ale již za nájmy z polí nebo trochu chrastí z lesa. Ve vesnicích býval rychtář, později starosta, který podléhal knížecím, pak c.k. okresnímu hejtmanství v Písku. V Křešťovickém zámku bývalo knížecí středisko, býval tam správce, porybný, byl tam pivovar, ze kterého musely brát okolní hospody pivo, dále velký ovčín, stáje u dvora, dále tam bylo vedení správy dvora.