Historie Chřešťovic

Chřešťovice byly odedávna rozděleny na dvě části. Prvá z nich byla zápisným zbožím a patřila k panství Týna nad Vltavou, které bylo v majetku pražských biskupů. Král Jiří z Poděbrad pak zastavil tuto část r. 1468 spolu s Dobešicemi, mlýnem pod sv. Janem a dalšími vesnicemi Janovi ze Soutic a Bohušovi z Drahonic.

Druhou část pak tvořil poplužní dvůr. Jeho držitelé vykonávali loveckou manskou službu ke zvíkovskému hradu, právě tak jako Jan Radkovec z Mirovic, který zde hospodařil od r. 1461. Jemu povolil král Vladislav II. r. 1479 převést dvůr do dědičného vlastnictví a manskou službu do Jehnědna. Tehdy bylo zřejmě Janem Radkovcem postaveno při dvorci pozdněgotické opevněné sídlo. Radkovcové vlastnili až do r. 1558, kdy se Johanka Radkovcová provdává za Jana staršího Kalenice z Kalenic a její sestra Anna později za Janova syna Bohuslava z Kalenic, úředníka při královských zemských deskách. Tím přechází Chřešťovice do vlastnictví rodu Kalenických. Bohuslav z Kalenic zakládá r. 1598 chřešťovickou faru. Ukládá totiž k tomuto účelu u píseckého magistrátu 1000 kop míšeňských grošů tak, aby z úroků ročně dostával 50 kop kněz podobojí a kantor či učitel 10 kop.

Po Bohuslavově smrti (1600) přejímá chřešťovický statek s polovicí tvrze jeho syn Oldřich. Z této doby pochází i popis oné polovice tvrze, v níž byla světnice břevnová, fermezínová, kanceláře, klenutá kuchyň, světničku „velmi veselou“, která se označovala „na škole“, komoru dubovou a světničku nad mostem. Oldřich z Kalenic se oženil na Bzí s Annou, dcerou Burjana z Tetova, se kterou měl dceru, která r. 1613 zemřela a je pochována v chřešťovickém kostele. Stavovské povstání se nestalo Oldřichovi osudným, neboť od počátků bouří churavěl a 23. února 1619 umírá. Protože statek vdova Anna z Tetova nemohla udržet, prodali jej komisaři od zemského soudu 24. srpna 1628 Aleně Marii Štemberkové, rozené z Hozlau. O paní Anně z Tetova se pak zachovalo i několik vyprávění, která se dostala i do knihy Kratochvilné děje z naší vlasti ilustrované Cyrilem Boudou.

Ta jej r. 1636 prodává Kateřině Kotharové rozené Rezlové ale ani ona si jej dlouho neponechává a r. 1642 jej prodává rytíři Janu Kořenskému z Terešova. Ten r. 1662 přikupuje k němu ještě nedaleký dvůr Jehnědno. Poslední vůlí pak odkazuje své statky „na rozumu poškozenému“ strýci Václavu Lukáši Kořenskému z Terešova, nad kterým měla poručnictví jeho manželka Barbora Kateřina Vitinka ze Rzavého. R. 1679 jsou Chřešťovice prodány Novému Městu pražskému, kteří si jej zakoupili z peněz, darovaných císařem Ferdinandem III. za hrdinskou ochranu města proti švédskému vojsku. 18. listopadu 1695 byl prodán statek Chřešťovice Zikmundu Ludvíkovi hraběti z Trattmansdorfu, držiteli protivínského panství. Popisem z r. 1709 se lze dozvědět, že zámek je založen do tří stran, ze staré tvrze zbyla ještě pavlač, l. patro obsahovalo 6 světnic, tabulnici a malou kapli sv. Bartoloměje, sklep, kuchyň a dole 2 úřednické byty, další kuchyni, sklepy a lednici.

20. května 1711 získává zámek spolu s Protivínem kníže Adam František Schwarzenberg a v rukou tohoto rodu zůstává až do r. 1923, kdy byl statek chřešťovický zabrán a prodán obci města Písku, která pak prodala zámek zdejší obci. Chřešťovický statek obsahoval poplužní dvůr s ovčínem pro 1000 ovcí, panský pivovar a sladovnu, panský mlýnec, který mlel obilí pro slad, a cihelnu. Zdejší poštovní úřad byl založen 10. března 1899 zásluhou zdejšího učitelského sboru a přímluvou faráře Vojtěcha Pfefrle. Elektřina pak byla do obce zavedena od května 1932, takže mohl být do zdejší pošty 11. prosince 1937 zaveden telefon.

Hradiště

Hradiště o výměře kolem 2 ha a obvodu téměř jednoho kilometru leží na ostrohu mezi levým břehem Vltavy a potokem Kozínem vybudované v rané střední době bronzové (1300 let př.n.l.) a používané i v mladší době bronzové (1000 let př.n.l.). Celé hradiště bylo chráněno trojitými valy, z nichž se zachovala dvojice valů s příkopem za hřbitovem, tedy přesně na protilehlé straně od nynějšího jižního vstupu.

Vývoj jména

V archívu orlickém se nachází listina z r. 1323, kde je poprvé zmiňována jménem Creschowicze, v archívu drážďanském listinou z r. 1360 Crzesczowicz a v armádním archívu je z r. 1468 listinou krále Jiřího z Poděbrad zapsána jako Chrzestowicie. Název samotný vznikl podle prof. Profouse od slova chřěst, chřest, špargl.

Pověsti

Jako každá starobylá obec mají i Chřešťovice svoje pověsti. Tak například u zdejšího Velkého rybníka (Velkého nejen názvem, ale i rozlohou) se zjevovala světýlka, za kaplí u sv. Anny se objevoval, ale pouze večer černý pes s ohnivýma očima. Nejzajímavějším místem pro strašidla byl ale pivovar, kde se prý děly prapodivné příběhy. Někdy bylo slyšet hřmot, jako když se řetězy spouští, ale když se srdnatější muži šli podívat, nikoho nenašli. A i bílá paní se objevovala v lipovém stromořadí nebo na pěšinách vedoucích od Vltavy k Chřešťovicům.

Nejstarší jsou ale dvě pověsti. Prvá z nich, že z kostela sv. Jana Křtitele jde tajná chodba, buď na zámek, anebo až do bývalého špýcharu v Údraži. Druhá je o stavbě kostela sv. Jana Křtitele. To když se tenkrát rozhodli stavět tento kostel, nebylo vybráno nynější místo, ale místo, kde stojí kaple sv. Anny, tehdy ještě úplně neznámý kopec. Základy ale byly potřikráte přeneseny neznámou silou na nynější místo a tak už zůstalo a kostel stojí právě tam. Všechny pověsti a mnoho dalších regionálních vyprávěnek, písní publikovala a dokonce i starý písecký kroj zachránila zdejší rodačka Anna Regina Husová.

A ještě druhý člověk psal o Chřešťovicích. Byl to Karel Čada, známý spíše pod svým pseudonymem Karel Šarlih. Tento c. k. rakousko-uherský důstojník se narodil 8. 8. 1882 ve Včelné pod Boubínem a jako mladý hoch se přistěhoval se svým otcem do zdejšího zámku. Napsal několik románů, povídek a novel, z nichž novela Menuet sfingy ze sbírky Tvrdošíjní illusionisté svým dějem je umístěna právě do zámku v Chřešťovicích.