Historie Albrechtic

Obec je v pramenech poprvé zmiňována k roku 1352 v soupise papežských desátků děkanátu bechyňského. O osm let později v roce 1360 je děkanem z Týnu nad Vltavou prezentován farář ke kostelu sv. Petra a Pavla v Albrechticích. Tato zpráva je první zmínkou o kostele. Dle stavebně-historického hodnocení je kostel v Albrechticích nad Vltavou stavbou v jádru románskou, datovanou do 3. čtvrtiny 12. století a je pravděpodobně dílem milevské huti a v jižních Čechách patří k nejvýznamnějším.

Historikové předpokládají, že vedle románského kostela v Albrechticích existovalo feudální sídlo, které zaniklo a bylo nahrazeno hradem Újezdem (Újezdec). Ten se poprvé připomíná v roce 1323 jako příslušenství královského hradu Zvíkova. V druhé polovině 16. století byli držiteli Albrechtic rytíři Oudražští z Kestřan. Někteří z nich jsou pohřbeni v kostele v Albrechticích. Po bitvě na Bílé hoře se Albrechtice dostaly do majetku pověstného císařského generála hraběte dona Baltazara de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké.

Do roku 1635 byly Albrechtice městečkem, za třicetileté války však zpustly a staly se vesnicí. Roku 1657 byla obec majetkem Václava hraběte Vrtby. Poslední mužský držitel z rodu Vrtbů, František Arnošt, zemřel roku 1751. Dědička Karolina byla provdána za hraběte Chermondta. Jeho dcera Filipina dostala Albrechtice jako věno a provdala se za barona B. Schütze. Ten se zadlužil a roku 1785 prodal Albrechtice c.k. hornímu radovi Prosperu hraběti Berchtoldovi, v jehož držení byly do roku 1948.

Obec Albrechtice nad Vltavou tvoří šest vsí: Albrechtice nad Vltavou, Údraž, Jehnědno, Chřešťovice, Hladná a Újezd. Ves je z jedné strany ohraničena tokem řeky Vltavy a ze strany druhé lesnatou oblastí Píseckých hor.