Anna Regina Husová

Narodila se 22. září 1857 v Chřešťo­vicích. Působila jako učitelka v Protivíně, ve Vodňanech a v Písku, kde se později stala ředitelkou dívčí měšťanské školy v Písku. Své povolání, kterému věnovala celý svůj život, měla velmi ráda a s láskou se starala i o nemajetné žáky.

Jedna z jejích žaček Věra Sojková o ní píše ve vzpomínkové próze Písecké chodníky a pěšiny, která vycházela na pokračování v Píseckém kulturním zpravodaji: „Předobrá, obětavá žena – i když se ve třídě pro ztracenou křídu snadno rozčílila – postavou a tváří nepatrná, skromným ústrojem docela nenápadná, pozdější má třídní na měšťance. A.R. Husová po městě i tím naším parkem vždycky jenom chvátávala. Div divoucí, že vůbec stačila i učit opravdu svědomitě, i být s takovou horlivostí spolkově činná…“

A.R. Husová byla jednatelkou spolku Světlá, kterému věnovala mnoho času, často i veřejně přednášela o nejrůznějších věcech, například o svých zajímavých prázdninových cestách. Z jejích cest po Evropě a Severní Africe vzniká próza Na pobřeží východní Afriky. Svými přednáškami budila pochopení pro původní vzory píseckého kroje a zájem o národopis našeho regionu vůbec.

Podporovala vlastivědné snahy v Písku a na Prácheňsku. Sbírala prácheňské písně a lidové kroje, které pak věnovala píseckému muzeu. Spravovala národopisné oddělení v píseckém, tehdy Sedláčkově muzeu, v době, kdy byla ještě ředitelkou měšťanské školy (do roku 1926). Byla také členkou kuratoria tohoto muzea. Upravila pro ně krojové figuríny umístěné ve skleněných vitrínách. Nelitovala cest a námahy, když pátrala v okolí po starých původních součástech krojů.