Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Obec Albrechtice nad Vltavou
Albrechtice
nad Vltavou

Informace k odpadovému hospodářství: ZDE

Historie Údraže

Nejstarší zpráva o osadě je až ze 2. poloviny 15. století (z r. 1459) – a zmiňuje se o jakémsi plenění, při klérem byl zdejším lidem pobrán dobytek. Vladykové Baroch a Dušek, kteří se r. 1472 a 1488 psali z Údraže, tehdy snad ani osadu nedrželi. Bartoloměj, neboli Bareš, z Údraže vlastnil manský dvůr v Klukách a je znám z r. 1484, kdy zapsal svému synu Janovi dluh 5 kop. Teprve o několik let později již s jistotou víme, že se Údraž dostala do majetku vladyků z Kestřan, kteří se potom, až do vymření rodové větve, psali Údražští z Kestřan. Jejich řadu počínají Ctibor a jeho bratr Bohuněk z Kestřan a v Údraži, známí z písemných pramenů k r. 1505, 1515; ale v r. 1517 se Ctibor uvádí seděním v Humprechticích. Od Oldřicha Radkovce z Mirovic koupil ves Pálčice. Tehdy patrně vlastnil pouze díl Údraže, protože nějaký jiný díl držel Mikuláš Rendl z Úšavy, který je v tituláři z r. 1534 uváděn jako pán na Údraži. Týž titulář připomíná Ctibora staršího a vedle něho Ctibora mladšího z Kestřan, syna Bohuňka. Tento Ctibor mladší přiznal na úřadě zemských desk r. 1543, že drží po olci tvrz Údraž, dvůr poplužní s poplužím a celou ves. Dále se připomíná jako účastník zemských sněmů i jako svědek na smluvních listinách svých sousedů. V roce 1570 prodal v Údraži dva dvory – zvané Martinovský a Janatovský Petru Vokovi z Rožmberka. Roku 1579 připlatil panu Kryštofovi ze Švamberka 550 kop gr. míš. na tehdy již pustou ves Pálčici a získal ji od něho dědičně. Nedlouho po r. 1585 zemřel a bych pochován v Albrechticích.

Po Ctiborově smrti došlo k dělení majetku mezi jeho čtyřmi syny – Jana, Petra, Zachariáše a Bohuslava. Nejstarší Jan nechtěl zpočátku hospodařit a prodal svůj díl v r. 1586 mladším bratrům za 3000 kop míš., ale vymínil si držet dva roky jeden z údražských dvorů. Nejmladší bratr Bohuslav si ponechal svůj díl, k němu ale tvrz nepatřila. Tři díly statku s tvrzí získal Zachariáš, t.j. díl svůj, Janův a díl Petra, o kterém nejsou po r. 1588 žádné zprávy. Po Zachariášově smrti koupil r. 1594 zadlužený statek za 9000 kop míš. nejstarší z bratrů Jan. Tento Jan Údražský z Kestřan prodal r. 1602 svůj dvůr v Krči a v posledním pořízení z r. 1612 dal své manželce Markétě ze Suché k užívání dvůr Jiroušovský v Údraži s některými dědinami. Zemřel r. 1615 a panství po něm zdědil syn Ctibor, řečený Starší. Pro účast na českém stavovském povstání měla mu být v r. 1623 zkonfiskována třetina majetku, kterou mu však bylo povoleno vyplatit, protože na vojskem zpustošený statek by se nenalezl kupec a také proto, že se Ctibor zavázal přestoupit ke katolické víře. Po smrti Ctibora Staršího se spustlého statku s tvrzí ujal jeho strýc Jan Adam Údražský z Kestřan a po roce 1649 vdova Magdalena Virginie, rozená Lipovská z Lipovic. Její syn Jan František Petr Údražský po dosažení plnoletosti dosáhl u české komory uvolnění části statku ze záboru, kterým byl vázán smlouvou ještě z doby konfiskace r. 1623. Koupě byla provedena r. 1668 za částku 8518 kop gr. míš. a o dva roky později (1670) prodal své matce Magdaleně Virginii tvrz Údraž, zvanou nyní Hořejší s pivovarem, poplužním dvorem, ovčínem a vsí, protože k ní měl zřejmě nějaké závazky.

Tak zvaná „Dolejší tvrz“ v Údraži vznikla na dílu, který získal Bohuslav v r. 1586 při dělení majetku, tehdy nejmladší ze synů Ctibora Údražského. Tento Bohuslav koupil r. 1604 ves Slavětice od Pavla Malovce z Malovic, seděním na Hrádku. Po jeho smrti r. 1610 zdědil statek synovec Ctibor zvaný Mladší (syn Bohuslavova bratra Zachariáše, kterého Bohuslav vychoval), který se psal „seděním v Údražích“. Jeho majetek přešel r. 1615 na Bořivoje Zdeňka z Komárova, zřejmě stavebníka Dolní tvrze. Roku 1635 koupil tento díl Údraže s Dolejší tvrzí za 5100 kop míš. Humprecht Račín z Račína a r. 1651 jej odprodal Adamu Václavu Lipovskému z Lipovic a na Dražíči za 8790 kop. míš. Protože tento i předešlý prodej nebyl vložen do desk zemských přiznal až v r. 1654 Humprecht koupi statku v r. 1635 („tvrz Dolejší v nové vystavenou ve vsi Oudraži“) i její prodej r. 1651 („tvrz Údraž s dvorem poplužním při ni ležícím, ves Údraž a vísku Slavětice s krčmami“). Po smrti Adama Václava Lipovského v r. 1672 dědil jeho syn Adam Maxmilián. V roce 1680 pak koupila tento prohospodařený díl Údraže s Dolní tvrzí obec Nového Města pražského. Při té příležitosti byl domluven odprodej i druhého dílu osady s Horní tvrzí, který o rok později (1681) smluvně v Praze potvrdil, v zastoupení své matky Magdaleny Virginie, její syn Jan František Petr Údražský. Spojený statek koupil roku 1711 kníže Adam František Schwarzenberk a připojil jej k panství Chřešťovice.

Situaci Horní údražské tvrze by podle katastrálního plánu obce těžko někdo našel. Menší obdélný půdorys objektu (cca 7,4×22,5 m) při západní hranici hospodářského dvorce čp. 1 v jihozápadní okrajové části osady je zbaven původní obranné úpravy svého okolí, pouze při jižním a zčásti západním boku lze spíše tušit náznaky příkopu a obvodového valu. Vlastní budova přestavěná na sýpku zachovává původní patrové dělení na dvě nadzemní podlaží, strmější sedlovou střechu uzavírají v čelech mírně odsazené trojúhelné štíty. Boční průčelí člení v patře 4 osy sýpkových okének, čela jsou pouze jednoosá. Podobně i vstup v přízemí východního boku je výsledkem mladšího, zřejmě klasicistního zásahu – s dřevěným rámcem v cihelné podezdívce. Z historické podoby tvrze se zde dochoval pouze fragment sgrafitové bosáže jihovýchodního nároží z červenohnědých psaníček v pozoruhodné ilusivně plastické skladbě.

Vedle fragmentů je v 1. patře patrná zazdívka nějakého staršího otvoru. Na opačném – západním – boku budovy připomíná starší stav svislá spára, asi 180 cm vlevo od druhého sýpkového okénka v 1. patře, počítáno od levého nároží. Disposice přízemí je trojdílná. Z bývalého nádvoří velkostatku se vstupuje do středního dílu s omítnutou valenou klenbou půlkruhového průřezu se třemi trojúhelnými výsečemi. V pravém zadním koutě je situován nástup na dvouramenné obezděné schodiště do patra, vlevo se otvírá široký půlkruhový oblouk do jižního dílu přízemí, také pod omítnutou valenou klenbou s půlkruhovými če­ly.

Obě dvojice trojúhelných výsečí mají zde však v půdorysném průmětu prohnuté hrany a jejich vrcholy zvýrazňují hřebínky. V čele a na východním boku prostoru je nad dnešními okénky zřetelná zazdívka otvorů původních, které byly rovněž pod segmentovými záklenky, ale poněkud užší a vyšší. Severní díl přízemí je dnes pod prostým dřeveným stropem z neprofilovaných trámů, stopy staršího stavu překrývá hrubá omítka. V 1. patře jsou dnes pouze dva prostory – po dělící příčce (široké původně 66 cm) mezi středním dílem do kterého ústí schodiště z přízemí a dílem severním, zbývá na nádvorní straně otisk, za kterým se směrem k severu průčelní zeď o 16 cm zeslabuje; na protější straně odpovídá poloze příčky svislá spára viditelná na západní fasádě. Další dělení prostoru bylo zřejmě v místech mezi středními okénky budovy – příčku zde opět připomínají stopy na bočních stěnách a také rozhraní mezi dvěma druhy dlažeb – jižní část podlahy tvoří úhlopříčná skladba pálených čtvercových dlaždic (23×23 cm), ve zbývajícím dílu dnešního prostoru jsou na podlaze cihly. Na bocích středního dílu prostoru lze zaznamenat původní rozměry dnes zazděných nik palácových oken, které byly cca 170 cm široké a 270 – 290 cm vysoké, pod segmentovými pasy. Nad celým dnešním prostorem, který zabírá dvě třetiny půdorysu 1. patra, je prostý záklopový strop. Nejvýznamnějším prostorem celé tvrze je jižní díl 1. patra. Z přední části lze do něj vstoupit kamenným sedlovým portálkem raně renesančního charakteru. Jeho profilace dvojicí výžlabků se již neprotíná, ale prostě zalamuje.

Samotný prostor, pokládaný za kapli, má pravidelný půdorys překlenutý plochou klášterní klenbou s trojicí výsečí na bocích. Hrany výsečí a navazující hřebínky vytvářejí na klenbě členitý hvězdicový obrazec, vrcholící válcovým svorníčkem s vykrojenou hranou. Uprostřed stěny byla okna, jejichž tvar je zřetelný opět ve spárách později vložených zazdívek. Výběhy segmentových záklenků původních oken byly zaoblené a podle dochovaných stop lemované malovaným pletencovým pásem a žlutavým pruhem. Okno směrem k západu bylo však užší a nižší než ostatní a stopy po malovaném rámu postrádá. Zazdívka při jihovýchodním koutu prostoru, patrná i zvenčí, připomíná snad bývalý prevetový arkýřek, stopy v protějším koutě mohou naznačovat někdejší existenci krbu – takže se zdá, že tu šlo spíše o reprezentační obytnou místnost. Na podlaze jsou dnes rybinovitě kladené cihly.

Budova tvrze pochází zřejmě z přechodného goticko – renesančního období, postavená patrně Bohuňkem z Kestřan v prvé třetině 16. století, v témže století upravovaná a v 18. století přestavěná na sýpku.

Dolní údražská tvrz byla až pozdněrenesančního původu, stavěná po r. 1615 Bořivojem Zdeňkem z Komárova. Její polohu, případně dochované konstrukce, musíme patrně hledat v zástavbě severně od tvrze Horní, v místech označených na plánu z r. 1837 katastrálními čísly 2 a 3. Dnešní slavení č.p. 51 zde slojí v poloze starší knížecí myslivny (na plánu z r. 1837 s okrasnou zahradou) – jedna z možných poloh zaniklé renesanční Dolní tvrze.


Naši partneři